Úryvek z knihy o středoasijci: ASIJŠTÍ DÉMONI

205.00

Dr. Irena SEHNEROVÁ: ASIJŠTÍ DÉMONI

Nové vydání knihy o středoasijském pasteveckém plemeni, která stejně jako kniha o kavkazanech popisuje všechny stránky těchto výjimečných psů. Máte-li o tuto knihu zájem, doporučuji si ji objednat co nejdříve. Je určena všem, kdo mají zájem o středoasijské plemeno. Kniha je spolu se Žraloky v psí kůži, která pojednává o kavkazanech, tím nejzajímavějším, co zde bylo o zvláštnostech těchto ruských pasteveckých plemen napsáno a vydáno. Tyto knihy jsou výjimečným příspěvkem české kynologie při poznávání světových plemen.

Kapitola šestá
POVAHOVÉ VLASTNOSTI

Považuji za urážku psí rasy, když slyším: Ta fenka je tak chytrá – jen promluvit! pravila pevně fenka Aura.
Ó, jak jsi citlivá, Auro Aurovno? podivil se upřímně pes Mon.
Zatímco já jedním pohledem sdělím desítky smysluplných věcí, lidé, aby sdělili jednu hloupost, musí vyřknout desítky slov! pravila pevně fenka Aura.
Než si povíme o povaze středoasijce, zamyslete se, prosím, nad povahou svou, nad sebou samým. Já vím, je to fuška, ale chvilka sebezpytování nikdy nikomu neuškodila a vám, kdo pomýšlíte na koupi štěněte středoasijce, jedině prospěje. Výjimku tvoří můj kamarád Václav – jednou šel do sebe, vrátil se za dva dny úplně namol, bez klíčů od bytu a bez
občanky. A za devět měsíců ho předvolali k soudu kvůli placení alimentů na dítě, jehož matku prý v životě neviděl!
Proč vám to vlastně povídám? Asi proto, že je taky vášnivý pejskař. Ve slabé chvilce se nám svěřil, že je na čubky! Vašek už holt jinej nebude!
My se však nyní soustřeďme na základní vzorec:

JÁ + PES PASTEVECKÝ STŘEDOASIJSKÝ

Každý, kdo chce chovat středoasijce, musí mít ve vlastním i veřejném zájmu jasnou představu o jeho specifických povahových rysech, musí znát, co lze a nelze od psa vyžadovat a hlavně očekávat, pochopit, jaké nároky kladené na psa jsou zpozdilé, ba nepřípustné, protože odporují jeho fyzickým i psychickým vlastnostem.
Musí si být vědom, že tohoto psa jenom obtížně donutí k něčemu, co je proti jeho vůli, tj. proti jeho přirozenosti. Je totiž velmi snadné proměnit mírumilovně naladěného psa v divoké zvíře, přičemž tato metamorfóza nastane jen a jen vinou člověka, nikoli psa.
Každý, kdo chce chovat nebo vlastnit středoasijce, si musí učinit nezkreslenou představu o tom, je-li schopen dennodenně komunikovat se zvířetem jako s rovnocenným partnerem, které je, na rozdíl od mnoha jemu nejbližších lidí, skutečná osobnost.
Musí posoudit, bude-li mít trpělivost neustále korigovat chování a jednání obrovského, dominantního zvířete, a to nikoli silou fyzickou, nýbrž silou svého rozumu, poutem pozitivních emocí, spřízněností duší a rezonancí vzájemných ohledů.
Musí si umět po pravdě říci – jsem cholerik, nervák a pruďas, a tak mám co chvíli sto chutí do něčeho kopnout, někoho nakopnout, podřízeného vykopnout, zakroutit tchyni krkem, vystřelit starou bez skafandru na Měsíc, podpálit chátrající barák... Takový jedinec má co dělat sám se sebou, aby zvládl svou agresivitu, takže je přímo neúnosné, aby si přidělával další starosti a nerváky s asijcem, kavkazanem, rotvajlerem... Jednak se jeho negativní pocity a duševní rozpolcenost budou automaticky přenášet na zvíře, takže z něj bude ne jeho vinou agresívní rapl, jednak tu vyvstává vážné riziko finančního postihu za pokousání či usmrcení cizí osoby nezvládnutým psem. Psychicky labilní člověk nemůže vychovat jiné zvíře, než psychicky labilní.
Musí zvážit, je-li schopen odvrhnout tradiční pohled na psa coby člověku po všech stránkách podřízeného tvora, zda je schopen respektovat a uctívat v něm čistý přírodní živel, který je-li v dobrých rukách, slouží člověku stejně dobře, jako zregulované toky dravých řek.
Majitel středoasijce musí nejen milovat kočky, ale musí rozumět jejich osobité povaze, jejich magické duši dosud ne zcela zdomestikované šelmy žijící po staletí v blízkosti člověka. Proč? Protože středoasijec je spíš než pes obrovská kočka fikaně pobývající v psí kůži! Proto! Mé letité zkušenosti potvrzují, že majitelé fantasticky zvládnutých středoasijců a kavkazanů jsou nejen nadšení pejskaři, ale i „kočičí lidé“!
Buďme k sobě aspoň jednou jedinkrát v životě poctiví, a tak dojdeme-li k závěru, že na držení takovéhoto zvířete psychicky, fyzicky ani finančně nemáme, tak si je nepořizujme! Není žádná ostuda přiznat výše uvedené okolnosti – naopak, je to mnohem statečnější a obdivuhodnější, než předstírání něčeho, co neexistuje, protože pravda stejně vyjde dříve či později najevo. Ten, kdo má perfektně zvládnutého tvrdohlavého jezevčíka či tupohlavého čau-čaua, je stejně dobrý jako ten, kdo perfektně zvládne středoasijce či kavkazana.

Panebože, můj pes je inteligent!

Pes toho či onoho plemene je skutečný specialista na chování v určité oblasti. Rekvalifikujete-li například dobrmana na psa pasteveckého, a řeknu vám, je to práce velmi náročná!, nikdy z něj příkladný „pastevec“ nebude, ačkoli má velmi vysokou pracovní inteligenci. Jako instinktivní hlídač je však dokonalý! Naproti tomu kolie projevuje i bez výcviku instinktivní sklon obíhat a shánět „do kupy“ stádo, i když oním stádem jsou jen členové rodiny, kteří s ní jdou na nedělní procházku. Stejně tak manchester teriéra nikdo nemusí učit lovit myši, krysy a další hlodající škodnou, nebo? je to instinktivní lovec, který napadne vše, co je malé a co se zmateně pohybuje. Středoasijec je instinktivní superobranář – stáda, člověka. Co se týče pracovní inteligence, tak tu je středoasijec přímo stachanovec! O pracovním nasazení však rozhoduje jen a jen on! Projevte i vy svou inteligenci, zejména inteligenci sociální, a ponechte mu v tomto ohledu „volnou packu“! Necvičte ho na obranu, nebo? tento výcvik mu jen v pravém slova smyslu kazí styl a vzbouzí v něm domestikací na jedno oko uspanou zkušenost, že člověk je tvor agresívní, protože slabý a zbabělý! Smiřte se s tím, že pes sám ví nejlépe, kdy a v jaké intenzitě zasáhnout! Smiřte se s tím, že váš středoasijský pes, by? necvičený, je za všech okolností na úrovni!
Pes, který má jasně definovanou a silnou instinktivní inteligenci pro určité úkoly, se také pro tuto činnost nejlépe hodí. Na druhé straně nemusí být schopen dobře se přizpůsobit prostředím, kde se jeho vrozené chování nehodí nebo se nevyžaduje, protože má nižší adaptivní inteligenci (středoasijští psi a další přírodní plemena). Naproti tomu psi bez vysoké instinktivní inteligence většinou oplývají vysokou adaptivní inteligencí a díky tomu se chovají skvěle v různých situacích a prostředích, kde je zapotřebí rychle se přizpůsobovat a své chování dle potřeb měnit (dobrman, pudl). Není proto možné vychovávat a cvičit psa toho či onoho plemene v rozporu s jeho vrozenými schopnostmi a dovednostmi. Podaří-li se vám úmorný výcvik ukončit, protože nemáte nic jiného kloudného na práci, jeho výsledek bude vždy nevalný a dočasný.

Váš pes se chová tak, jak si zasloužíte

U zvířat precizně funguje schéma příčina–důsledek, ježto jim v jejich konání nebrání, tak jako je tomu u lidí, desatero přikázání Božích, konvence, morálka, společenský protokol, zákony, strach z policajta, z berňáku, obavy, co by tomu řekli sousedé, tchyně... Chování psa, každý jeho čin jsou tedy motivovány zcela konkrétními příčinami. Při analýze chování psa je třeba vzít též v úvahu jeho vrozené povahové rysy, povahové rysy zformované výchovou a výcvikem, tj. působení lidí (uvědomělé i neuvědomělé), i vliv prostředí, v němž žije.
Psovi jsou vlastní potřeby i přání, jež vznikají na základě instinktů. Jdeme-li se s Aurou courat po širém okolí, na což ji upozorním slovem „procházka“ (jiný druh činnosti je definován neméně výstižným termínem „čuráaura“), je to ona, kdo vybírá jednu z našich mnoha tras. Vždy? je to tak snadné splnit přítelkyni nejvěrnější její skromné přání! Pracnější to měla svého času má maminka, když pékávala našemu německému ovčákovi vdolky, po nichž se mohl přímo utlouct.
„Haryk mi řekl, že mám v sobotu uklohnit kucmochy,“ oznamovala se stejnou samozřejmostí, jako když chtěl otec „uklohnit segedýn“. Maminka Haryčka nikdy nezklamala!
Zdá-li se vám, že váš pes spí v pelechu jako dudek, nemusí to být vždy pravda. Jeho smyslové orgány neustále pracují a získávají z vnějšího prostředí množství informací. Aura mi leckdy ve spánku i při plném vědomí připomíná živý radar, a to velmi po?ouchlý radar – hravě zachytí signály mimozemských civilizací, ale mé „vysílání“ ze vzdálenosti několika metrů „přeslechne“.

(...)

Psí edisoni

Vedeno vnitřní potřebou, ba imperativem objevovat, studovat a mapovat čeníšek obklopující svět, štěně všade vleze, všechno očichá, ochutná, rozkouše, rozedere, rozsápe, rozškube, rozpitvá, rozbije na atomy... Jiná nebyla ani malá Aura. Vyskytly se i okamžiky, kdy jsem fakt ocenila jejího technického génia. Z budíku, který si na chvilku půjčila, vymontovala jako zcela zbytečné součástky jedno ozubené kolečko a dva šroubky, jelikož budík ještě léta přesně ukazoval přesný čas. Přišla na to, jak by se z deseti budíků dal zrobit jedenáctý, a strašlivě na tom zbohatnout! Řekla nám však, že ona není na prachy!
Auře pomalu, ale jistě táhne na sedmý rok. Ve chvílích, kdy mne k neunesení miluje, nebo kdy ji něčím naštvu (spolehlivě ji nabudí pokárání: Netušila jsem, že jsi TAK HLOUPÁ!), popadne mou nejintimnější věc – kapesník, ponožku, punčošáky, kalhotky, podprsenku..., a vyřítí se na zahradu „vyšumět“. Předmět doličný buď z lásky jak bílá kravka rozžvýká, nebo vzteky jak bílý běs rozcupuje na cimprcampr! Věci ostatních členů rodiny ji nikdy nezajímaly. Jéžiš, už mi zas šlohla kalhotky! Nemám auto, nemám sekačku na trávu, nejezdím k moři na dovolenou... už takhle na mě sousedi koukají jak na holý zadek!
„Auro, pocem!“
Kam by chodila? Další bombarďáky jsou v...! Nebo že by byly v Chocni?
Kdykoli mi něco ukradne, jdu ji za to na zahradu rozžvýkat, rozcupovat na kousky, zabít do po?ouchlé makovice. Jakmile se však střetnu s jejím pohledem, vyšumím i já, protože v něm vidím jen a jen lásku nebeskou. Vrátíme se do domu opět jako přítelkyně na život a na smrt, přičemž zničený kus garderóby cestou hodíme do popelnice! Práskho! Víko zaklapne nejenom za rozžvýkanou podprdou, ale i za negativními emocemi. Jejími i mými.
Častokrát jsem se nad tímto Auřiným a mým následným chováním zamyslela a došla jsem k závěru, že se obě chováme správně! Aura použije můj kapesník jako fackovacího panáka a odreaguje na něm své černé emoce (kdyby byla zlý debil, odreagovala by si je na mé osobě!), já ji jako alfa vlčice s porozuměním odpustím – a život jde dál!
Ve 3.–4. měsíci začíná v chování štěněte převažovat orientační reflex, dostavují se pocity strachu, jelikož Nepřítel nikdy nespí! Štěně se necítí dobře v neznámém prostředí, bojí se neznámých předmětů a neznámých lidí (neofobie) a hledá ochranu u svého Člověka. Neofobie se velmi silně projevuje především u štěňat psů přírodních plemen! Nehubujte je a už vůbec se mu neposmívejte! Mluvte na ně tichým, konejšivým hlasem a pomozte mu situaci zvládnout, aby neutrpělo psychické trauma.
Když bylo Auře asi tak 5 měsíců, šly jsme kolem páté hodiny ranní ven za zcela prozaickým účelem „čuráaura“. Pomalu se rozednívalo a na naší cestě ke stráni za staveništěm jsme nepotkaly živou duši. Tu se najednou v přítmí a ranním smogu v dálce před námi zjevila silueta chlapa „velkého jak hora“. Lekla jsem se i já, což Auře na statečnosti nijak nepřidalo. Sedla si a čekala, co se bude dít. Muž se blížil a vypadal čím dál hrozivěji. Přes rameno naditou brašnu, obě ruce v kapsách, vyhrnutý límec. Hrůza! Aura začala tiše, jak se domnívala, vrčet. Ve skutečnosti to však bylo něco mezi pokusem o vrčení a žalostným kňučením notně vyděšeného štěněte. Každý vrah-pejskař by ihned poznal, že není čeho se obávat, a obě nás s klidem zahrdlil.
Zatímco Aura vyluzovala ono zoufalé „kňučovrčení“, dělala jsem nám oběma zeď. Díky svému plemeni budila (na dálku, ve tmě, a když padala mha) dojem dospělého psa střední velikosti. Důrazně, aby to blížící se muž velmi dobře slyšel, jsem jí domlouvala.
„Auro, no co co co?, to se přece nedělá, žrát pány, a navíc na lačno. Budeš zase blinkat!“ Muž zrychlil krok a kvapem se vzdaloval. Když se konečně Aura zvedla, pod „krvelačnou šelmou“ se zaleskla obrovská louž. Inu, čuráaura! Takto a podobně jsme řešily mnohé delikátní situace a fenka musela mít vždy jistotu, že a? se semele cokoli, že já to zvládnu, což de facto znamenalo, že ji nedám! Věřila jsem, že až „bude velká“, že mi to oplatí. Dnes to vím bezpečně.
Ve 2.–3. měsíci je psychika štěněte velmi zranitelná a je třeba ji chránit před nejrůznějšími otřesy. I napohled nevinné zdvihání a chování štěněte cizími lidmi nebo temperamentnější zájem dětí se mohou stát prvopříčinou mnoha neuróz.
Krajně škodlivě působí na vývoj psychiky štěněte dlouhé hodiny samoty a nicnedělání. Nudí-li se štěně samo v bytě, vytvářejí se u něho špatné návyky, jichž se pes jen těžko zbavuje.
Období 1.–5. měsíce je nejvhodnější k přivykání štěněte na člověka a prostředí, jež je obklopuje. Probíhá proces fixace na pána, jeho rodinu a dům. Po 5. měsícije přivykání na pána obtížnější a nikdy již není zcela dokonalé. Existují i jedinci, kteří se nedokáží citově vázat na žádného člověka, jeho přítomnost pouze trpí a nepoci?ují touhu ani nutnost být s ním v užším kontaktu. Těch je však, bohudík, mizivé množství. Středoasijci jsou psi jednoho pána. Je-li pán zlý, snadno si zvyknou na pána jiného, hodného, a jsou mu za jeho dobrotu neskonale vděční. Řekla bych, po zkušenostech svých i některých mých známých, kteří se též ujali již starších psů, že tito psí bídníci dokáží být daleko vděčnější, než psi kulturních plemen. Láska k hodnému pánovi je pak z jejich strany přímo fanatická, bezbřehá! Neobávejte se, jste-li citliví a laskaví lidé, ujmout se zbědovaného středoasijce! Odměnou vám bude láska a věrnost, jakou jste dosud nezažili!

Zpět...

Množství:

Oddělení

Úryvek z knihy o středoasijci: ASIJŠTÍ DÉMONI

Aktualizováno

Nejprodávanější knihy

Nejzajímavější knihy

Tip

Prodej knih na SLOVENSKO

Nákupní košík	Knihy o psech molosských Nakladatelství a knihkupectví DR. JAN HOLLAUER	Úvod \| Jak nakupovat \| Vaše objednávky \| Doručení knih