ZDRAVÝ PES aneb Jak být ve své kůži!

190.00

Dr. Irena SEHNEROVÁ: ZDRAVÝ PES aneb Jak být ve své kůži

Kniha je ucelenou příručkou poskytující rady, jak se starat o psa z hlediska zdravotního, aby byl pes dlouhodobě zdravý.
Najdete v ní opět mnoho tipů, podobně jako tomu bylo v knize o krmení psů. Poradí s péčí o štěně, dospívajícího psa, o hárající či březí fenu, poradí, jak s kastrací psů a fen, s odčervováním, očkováním, s léčením různých zdravotních problémů kůže. Najdete v ní ale i mnoho rad, jak předcházet zlomeninám, ale i informací týkajících se prevence atd. atpod.

Dialog
o psí zdravovědě

Masožravec potřebuje k životu proteiny, pravil pes Mon.
Jasná zpráva! odvětil sibiřský kocour Tichon a vylovil z psí misky další kousek masa.
To červené je dobré na zrak, pravil Mon.
Nabeton! odvětil Tichon a vyplivl kousek mrkve.
To bílé dodá organismu energii, pravil Mon.
Bodejť! odvětil Tichon a vyplivl zrnko rýže.
Toto vše plus vitamíny, minerálie a pohyb na čerstvém vzduchu – a budu zdráv jak buk, pravil Mon.
Na to bych nespolíhal, kámo! Když je blbá hlava, trpí celé tělo, odvětil Tichon a odkráčel.
V psí misce nezbyl jediný protein.

SIGNÁLY NEMOCI

Změna v chování zvířete

Zkušené oko a milující srdce majitele pozná změnu zdravotního stavu nejprve v chování svého miláčka.
Jindy temperamentní pes je pojednou „mouchy, snězte si mě!“, svého páníčka vítá více než laxně, je lhostejný k dosud oblíbeným radovánkám, před jindy vyžadovanými procházkami po venku dá přednost pelechu. Jeho srst je jakoby neupravená, zplihlá či zježená, matná, suchá a lámavá nebo naopak mastná a plná lupů, sliznice a oční spojivky jsou zarudlé nebo naopak zežloutlé a bledé, pes se krčí, hrbí a polehává, těžce či mělce dýchá, nemá chuť k jídlu, nadměrně pije, páchne mu z tlamy, má suchý čenich, hicuje...
Zvýšená teplota ukazuje na zánětlivé procesy v organismu. Organismus se invazi virů brání horečkou. Není proto vždy moudré horečku ihned srážet antibiotiky. Zejména naše děti jsou antibiotiky přímo „prošpikovány“. Viry a bacily jsou už vůči pilulkám více či méně rezistentní – naučily se s antibiotiky žít, ba některým virákům antibiotika dokonce šmakují!
Horečka funguje jako očistný plamenomet, a tak není-li příliš vysoká, nechme ji, ať si s nepřítelem poradí po svém – spálí ho. Pakliže horečka neustále stoupá, pes zvrací a objeví se průjmy, na nic nečekáme a pílíme k veterinárnímu lékaři: pes může mít jedno z velmi nebezpečných infekčních onemocnění – toxoplasmózu nebo jeden ze dvou druhů leptospirózy. Za tato onemocnění, která většinou končívají úhynem mladého zvířete, neseme odpovědnost my, majitelé psa. Proti nim i dalším smrtelným virózám totiž existují účinné vakcíny. Inteligentní člověk neponechává nic náhodě – prevence je ten nejlepší prostředek proti infekčním chorobám!
„Bože, zač mě trestáš? Nejdřív byl s angínou marodnej kluk, pak měla babka žlučníkový záchvat, dědka chytnul hexenšus, holka si vyvrtla kotník a muž... jo, tak ten je vadnej, jak je rok dlouhej!, a do toho začne klempírovat Blesk!“ lamentuje matka od rodiny a pílí se psem k veterináři, protože s kým by si povídala, komu by se svěřovala, s kým by chodila na procházky, kdyby ho, kluka zlatýho, neměla, aha?
Dobře dělá, protože polehávání a pomalá chůze mohou signalizovat onemocnění kostry, například tzv. obrnu (diskopatie) u jezevčíků nebo artrózu.
Je-li pes neklidný a louže z místa na místo či při ležení často mění polohu, znamená to, že má bolesti. Je to stejné jako u člověka: rázujeme po místnosti a mezi skučením a klením zhluboka dýcháme nebo naopak přejdeme na povrchové, žeberní dýchání, nevydržíme ani sedět, natož stát na jednom místě, v posteli se převalujeme z boku na bok a z břicha na záda tak dlouho, dokud si nezvalchujeme pelech jak divočák plácek v obilí, neurveme si rukáv od pyžama či podolek u noční košile... Nakonec si řekneme, že tohle fakt nemáme zapotřebí, a jdeme k doktorovi, aby nám dal ránu z milosti.
Co říkáte? Nenene, opravdu nevím, jestli je rána z milosti plně hrazena zdravotní pojišťovnou!
Neklid u psa avizuje, že není v pořádku srdíčko, v „lepším případě“ močové nebo trávicí ústrojí. Bolesti připomínají ledvinovou koliku, která s námi tloukla o zem, když nás opouštěl ledvinový šutřík, nebo žlučníkovou koliku, při níž jsme se chytali stropu. Než začneme panikařit a mobilovat do Kapského Města kardiochirurgovi Christianu Barnardovi, který jako první provedl transplantaci srdce, raději se podíváme, nezmodral-li psovi jazyk! Ne? Tak to srdíčko nebude. Zalovíme v paměti, kdy jste psa naposledy odčervovali. Dávno tomu? Chyba! Neklid, nářek plus vrávorání mohou způsobit i škrkavky, zejména u štěňat a mladých psů.
Také dýchavičnost a kašlání jsou průvodním jevem nejen při onemocnění srdce, ale i při zánětu plic, způsobeném masívní invazí škrkavek. Jak vypadá invaze škrkavek? Vypadá tak, že když veterinář uhynulé štěně skalpelem „otevře“, uvidí hromadu pažravých bílých červů.
Neklid u naší babizny Aury většinou znamená, že si zahrabala kost a zapomněla kde. Lozí od keře ke keři, od stromu ke stromu, kypří „své“ záhony, s tunou hlíny na packách, na čenichu a v kožichu vlítne do domu a zkontroluje verandu, chodbu a sklepíček. Nikde nic! Musíme se jí s mužem upřeně dívat do očí a přísahat na pupík, že my dva jsme to nebyli, my tedy ne! Jde rafnout za pysk Mona. Tím se uklidní a v tu ránu si vzpomene, že vepřovou nožičku, a to i Monovu, už preventivně sežrala.

Zvíře a bolest

Zvíře cítí stejnou bolest jako my, lidé. Myslet si, že pes je štěkající věc, která má snížený práh bolesti, může jenom necitelný hlupák. Tato stupidita se traduje zejména u tzv. bojových plemen – staffordů a pitbullů, aby se jí pokrytecky ospravedlnily psí zápasy. Přitom tito psi mají tak jemnou kůžičku, že dětská sedýnka je oproti ní zrezivělé struhadlo na burínu, a jejich psychika je zranitelná jako psychika dítěte.
Bolest cítí jak štěně, tak lidský novorozenec. Představa, že několikadenní holčičku nebolí propichování ušních lalůčků kvůliva náušničkám, je mylná tak, jako je mylná představa, že štěně necítí bolest při a po kupírování ocásku a oušek. Maličtí bolest cítí, pouze nám to nedokáží říci.
Nedopustíme se ani dalšího nešvaru – zvedání štěněte za kůži vzadu na krku. Traduje se totiž pověra, že štěně, kotě, králíka a další drobná zvířata držení za kůži za krkem nebolí. Omyl! Proto mu druhou rukou podložíme hrudní koš, a tak štěňátko přenášení a zvedání nebolí. K čemu bychom také druhou ruku měli, kdybychom ji nepoužívali při zvedání psího mimina, aha?
To taky víte, že štěně nezvedáme bafnutím „v podpaždí“ a trhnutím vzhůru, nýbrž že mu druhou rukou vždy podepřeme zadeček, abychom mu nezpůsobili břišní kýlu? Víte? Tak jo!
Vědci zjistili, že krémově a červeně zbarvení jedinci vnímají bolest zhruba o 20 procent intenzívněji než ostatní zvířata. Platí to i pro lidi – půvabné „rezky“ a činorodí „zrzouni“ reagují mnohem citlivěji na bolest než blondýni a bruneti. Nejenže hůře snášejí i banální chirurgické zákroky, jéžiš, kdybyste zažili mou zrzatou pihatou sestru, když jsem jí vytahovala zadřenou třísku!, ale zrzouni mají i nižší srážlivost krve. Proto kocour Zrzínek bude například po kastraci déle krvácet a déle fňukat než černě tygrovaný kocour Čert. Máte-li rezatého Azora, nezapomeňte, že to samé dloubnutí do žeber ho zabolí mnohem víc než černého Bleska.

Špionýrujeme

Pejska na procházce „nerozpohybujeme“ tím, že ho štoucháme do brňavky nebo taháme za ohon! Raději budeme dávat pozor, zdali netrpí průjmem a zdali „divně“ nečurá.
Močí-li pes jak vzteklý nebo naopak jenom sporadicky krůpne, podíváme se, není-li moč tmavá a hustá a neobsahuje-li příměs krve, zavětříme, nepáchne-li jak aceton nebo jiný drogistický utrejch. To všechno musíme o „loužičce“ zjistit před návštěvou veterinárního lékaře. Určitě se nás na to bude ptát. Ideální by bylo přinést decku podezřelé moči rovnou se psem.
Zvrací-li pes, musíme se naučit rozlišovat, kdy je to to „správné“ zvracení a kdy není. Zvíře jednou za čas vyzvrátí nestrávené zbytky požité potravy (úlomky kostí, srst a peří z kořisti, rozcupovaných hraček či nejrůznějších sebraných předmětů) a chomáčky vylízaných chlupů. Chlupy se v žaludku střádají a štosují do tuhých smotků (bezoárů). Díky bohu za to, že smotek chlupů, někdy pořádně velký a tuhý, pes či kočka vyzvrátí. Doputuje-li do střeva více bezoárů najednou, hromadí se tam, bobtnají, pohybem střev a potravy se spresují a nakonec střevo ucpou. Zvíře trpí zácpou, je skleslé, nepřijímá potravu a bez operace uhyne.
Polodlouhosrstá Aura se pravidelně pase na ostrých stéblech trávy a blinká jak amina. Nepase se proto, že je pes pastevecký, ani proto, aby, jak se tvrdí, pršelo. Pase se proto, že jí tak velí instinkt.
Přemluvím se, jdu se na to nadělení podívat. Vidím – jestli se taky nepoblinkám, ať visím! – kaluž žaludečních šťáv a chlupy. Takovéto „chlupaté“ zvracení u psů a koček je přímo žádoucí, protože představuje zdravotní úklid v prostorách žaludku.
Aby línající pes při očistě kožichu zbytečně nepolykal spoustu chlupů, pravidelně ho vyčesáváme a mrtvých chlupů ho zbavujeme. Vyčesáváme ho délce a struktuře srsti odpovídajícím hřebenem či kartáčem. Celý akt probíhá v klidu a míru, pes musí uvěřit našemu ujišťování, že po vyčesání bude nejkrásnější psí kluk na světě. Dáváme pozor, abychom mu při vyčesávání neporanili ostnem hřebenu či kartáče kůži. Každé zranění kůže, i to nejmenší, může být zdrojem infekce, a tudíž lapálie.
Horší je, když pes, zejména mladý, zvrací, protože má plný žaludek škrkavek. Tak plný, že vyzvrátí nikoli chomáč chlupů, ale chomáč svíjejících se háďat! Hrůza, řeknu vám. Od okamžiku, co toulavé kotě, kterého se maminka ujala, po odčervení s bolestivým nářkem vyzvrátilo hrst dlouhých bílých živých škrkavek, nejím v polévce nudle, takový jsem nervák. Jakoukoli zavářku, jen ne, proboha, vlasové nebo dlouhé čínské nudle!
Také bychom měli vědět, za jakých podmínek pes onemocněl, jaké byly první příznaky onemocnění, jak dlouho už není pes fit, čím jsme před onemocněním krmili nebo co bez našeho dovolení, padouch, schramstnul a v jaké kvantitě, v jakém prostředí pes žije a odpočívá, jaká je tam teplota, zdali pes v chladném počasí nezmokl, zdali jsme ho „nezapomněli“ v zavřeném autě na sluncem rozpáleném parkovišti, zdali nemohl pozřít otrávenou návnadu určenou hlodavcům nebo otrávenou bonboniéru, kterou jste věnovali manželce k životnímu jubileu, jestli se nám čoklík nezaběhl, a když, tak v jakém prostředí nejspíše lozil, jestli jsme si z psí výstavy nepřivezli namísto diplomu blechy a další fujtajbl.
Automaticky si do kapsy strčíme očkovací průkaz – ne Pepíčkův, kristepane, Bleskův! – a vložíme do něj ceduličku s informací, na co a kdy byl pes v minulosti léčen, kým byl léčen, jaké dostal léky a co tomu všemu hafan říkal. Nespisovné výrazy svého miláčka vytečkujeme. Když si to předem „nehodíme na papír“, v ordinaci si na nic kloudného nevzpomeneme, vím, co říkám! Taky jsem tam přešlapovala, vraštila čelo – a pamatovala si houbeles!

Potížím není konec

Z pelechu se ozývá mlaskot a funění. Co to? Pes se freneticky olizuje a neví, kdy přestat. Už si v kožichu vylízal plešky, vydrbal mýtinky a vykousal díry. Takovéto olizování a okusování už nemá s očistou nic společného a signalizuje jedno jediné – průšvih! Pes může mít kožní ekzém, kopřivku, mazotok, trudovitost, parazitární či plísňovou kožní nemoc, drobná poranění či kožní formu psinky.
Ne aby vás napadlo dírky zaštupovat a odpudivě páchnoucího ubožáka vykoupat, nejlépe v lidském šamponu s kondicionérem! „Chemie“ v šamponu plus vlhko prokáží psovi medvědí službu. Můžete jít a koupit mu nový kožich! Léčba každého kožního onemocnění je poměrně zdlouhavá: jednak se musí vyléčit nemoc, jednak se po ní musejí zahladit stopy – postižená místa dříve či později obrostou kvalitní srstí. Nebo taky neobrostou. Majitel výstavního zvířete aby se střelil do hlavy!
Potřásání hlavou, škrábání si uší, ucuknutí před vaší „hladící“ rukou signalizují přítomnost cizího předmětu ve zvukovodu či napadení zevního zvukovodu roztoči a dalšími kožními parazity. To nejhorší, co nás, respektive psa může potkat, je zánět zvukovodu.
I nedovtipu trkne, že psovi něco chybí, když zvíře při pohybu kňučí a naříká. Nejčastější příčinou bolesti při určitých pohybech bývá vyhřezlá meziobratlová plotýnka, natržení, ba přetržení vazů a šlach, pohmoždění kloubu (podvrtnutí, vykloubení), zlomenina kosti.
Pes nápadně kulhá a jeho bolest nás uvádí v šílenství. Neváháme ani minutu a odvezeme ho na takové veterinární pracoviště, které má nejen moderní rentgenovou techniku, ale i dobré renomé!
Na jedné veterinární klinice zjistili, že Aura má „natažené vazy“ a bude nutné ji několikrát operovat. „Ani pak si nebudeme jisti, že nebude mrzák, to víte, rostoucí štěně je vždy problém!“ bylo mi řečeno.
MVDr. Theodor Hřebík z Novovysočanské kliniky však kromě přetržených vazů objevil i tři zlomeniny! Žádné operace se nekonaly! Díky jeho vynikajícímu ošetření se fenečka bez jakýchkoli následků uzdravila a díky jeho radám ohledně podpůrných prostředků ve výživě se z ní stala fortelná psí ženská. Než se rok s rokem sešel, kliďánko by mohla skákat coby čuba rychlého nasazení z vojenské helikoptéry.
Proč jsem diagnóze první kliniky neuvěřila a proč jsem přímo z ní odjela do druhé kliniky?
Když veterinářka přinášela uspanou Auru z rentgenu, ve dveřích břinkla její hlavičkou o futro tak silně, že mě v tu ránu napadlo, že teď má kromě zlomené nohy i proraženou spodinu lebeční, přeraženou čelist, vyražené zuby, zlomený čenich – že je dočista zabitá. Paní doktorka se neomluvila ani mě, ani Auře, perda do hlavičky bezvládného štěněte jí byla šumafuk a já, šokovaná panička, jakbysmet.
Pamatujme si proto, že ten lékař, kterému jsou „pacoušovy“ obavy a bolest lhostejné, že ten veterinář, který necítí soucit s bolestí zvířete a ignoruje jeho strach, nikoho pořádně nevyléčí!
Kulhání mohou způsobit i naraženiny. Pes, většinou mladý a neohrabaný, skočí z výšky a narazí si patní kost. Věřte mi, je to velmi bolestivá záležitost. Stane se to nejenom psovi, ale i mnohem pružnější kočce.
Když hupnul obrovitý a hlavně ukrmený sibiřák Bambula ze skříně, narazil si, bambula, patu. Tak pajdal a vyváděl, že moje přítelkyně nelenila a běžela s „umírajícím“ zrzínem k veterináři. Protože v jejich městečku veterinární středisko rentgen nevlastní, kocoura zpovykané ženské zrentgenoval lékař na „lidské“ ortopedii. Snímek prohlédl, zlomeninu na kocouřím hnátu nenalezl, protože kde nic není, tam ani smrt nebere, leč prohmatem objevil naraženinu.
„Bambula byl disciplinovanější pacient než mnozí lidé,“ pochvaloval si MUDr. s laskavým srdcem.
„To, že pan doktor z ústavu národního zdraví zrentgenil kocprdu, však nesmíš nikomu vybrebtat,“ kladla mi na srdce kamarádka. Prý kvůli hygieně, lidem, kteří nemají rádi zviřátka, a tak.
Copak jsem to někomu řekla, aha? Už vůbec bych to nevybreptala nějaké pitomé Hygieně! Mlčím jak hrob! Jasně, že kočky a psi na „lidský“ rentgen nesmějí! Co kdyby tam od lidí, co nemají rádi zviřátka, něco ošklivého chytli?
Náš Mon mě jednou vyděsil k smrti. Venku je klid a mír a pojednou se strhne mela – jakýsi neznámý tvor, ani člověk ani zvíře, ryčí mocným hlasem, až stydne krev v žilách. V životě jsem něco tak úděsného neslyšela! Bylo to něco mezi troubením Titaniku a jelena v říji, vytím vlkodlaka a jódlováním Bavoráka, ječením sirény a naší sousedky, když jí slepice rozhrabou záhon s karotkou.

(...)

Zpět...

Množství:

Oddělení

ZDRAVÝ PES aneb Jak být ve své kůži!

Aktualizováno

Nejprodávanější knihy

Nejzajímavější knihy

Tip

Prodej knih na SLOVENSKO

Nákupní košík	Knihy o psech molosských Nakladatelství a knihkupectví DR. JAN HOLLAUER	Úvod \| Jak nakupovat \| Vaše objednávky \| Doručení knih